Michał "rysiek" Woźniak: Centralizace je hrozba demokracie | 🇨🇿

Monopolisté sociálních médií se po násilnostech v americkém Kapitolu konečně probouzí do reality, že centralizace je nebezpečná; moc nad každodenní komunikací stovek milionů uživatelů je i pro Big Tech možná až příliš velká zodpovědnost.

Překlad eseje Michała "rysiek" Woźniaka, která vyšla na redecentralize.org a dále na vsquare.org pod licencí Creative Commons — By Attribution 4.0.

Společnosti Facebook a Twitter roky nebyly ochotné vymáhat vlastní pravidla proti těm, kdo podněcují násilí, ve strachu, že by rozrušili podstatnou část své uživatelské základny. Nyní zákazem účtů Donalda Trumpa a šiřitelů konspirační teorie QAnon doufají, že vrátí džina zpět do lahve a vše bude jako dříve.

Nejenom že je na to už příliš pozdě, ale musíme tyto kroky chápat jako přiznání spoluviny.

Koneckonců se nic opravdu nezměnilo v rétorice prezidenta Trumpa ani v divoké podstatě konspiračních teorií QAnon. Monopolisté sociálních médií byli po léta varováni, že propagace tohoto druhu obsahu povede ke krveprolití (a již tomu tak v minulosti bylo).

Je možné, že co bylo před volebním otřesem předností, se stalo přítěží?

"Obtížná pozice"

Zúčastnil jsem se mnoha veřejných fór o správě internetu a kdykoli někdo poukázal na to, že sociální platformy jako Facebook musí dělat více, pokud jde o moderování obsahu, Facebook si stěžoval, že je to v jejich obrovské síti obtížné, protože regulace a kultury jsou velmi odlišné v různých částech světa.

A nemýlí se! Ale přestože jejich cílem bylo potlačit další regulaci, ve skutečnosti činili velmi dobrý argument pro decentralizaci.

Koneckonců důvod, proč jsou v této "obtížné pozici", je jejich obchodní rozhodnutí trvat na poskytování centrálně řízených globálních platforem sociálních médií a snažit se vtlačit kulatý kolík nesčetných kultur do čtvercové díry jediné moderační politiky.

Giganti sociálních médií roky tvrdili, že by je demokraticky zvolené vlády neměly regulovat podle vůle lidí, protože je to neslučitelné s jejich obchodními modely!

Mezitím ignorovali volání po omezení šíření násilné ideologie o nadřazenosti bílé rasy a rychle vydělávali na otevřené propagaci extremistického obsahu (jak potvrzuje jejich vlastní výzkum).

Škody způsobené samotné sociální struktuře jsou nepřekvapivě jen externality.

Ať uděláš co uděláš, vždy to bude špatně

Samozřejmě, že když hlavní platformy sociálních médií kohokoli zakážou, okamžitě vyvolávají obavy z cenzury (a ti, kteří zneužívají tyto sociální sítě k šíření poselství nenávisti a rozdílů, tento argument dobře používají). Chceme žít ve světě, kde hrstka manažerů ovládá de-facto online veřejný prostor pro politickou a sociální debatu?

Jasně, že ne. Je to příliš velká moc. A moc korumpuje. Ale skutečná otázka není, jak by tyto platformy měly zacházet se svou mocí – otázka je, zda tyto platformy vůbec mají takovou moc mít.

A odpověď je důrazné "ne".

Vesmír alternativ

Existuje jiná cesta. Fediverse je decentralizovaná sociální síť.

Představte si, kdyby Twitter a Facebook fungovali jako poskytovatelé e-mailu: můžete mít účet na kterékoliv instanci (jak se ve Fediversu říká serverům) a jednotlivé instance spolu komunikují – pokud máte účet na, řekněme, mastodon.social, můžete mluvit s uživateli na pleroma.soykaf.com nebo skoro kterékoliv jiné kompatibilní instanci.

Jednotlivé instance provozují různí lidé a komunity za použití různého softwaru. A každá má svá vlastní pravidla.

Tato pravidla jsou vymáhána pomocí nástrojů moderace, z nichž některé zkrátka nejsou v centralizované sítí možné. Moderátoři mohou zablokovat nebo ztišit nejen jednotlivé účty, ale také celé instance (jinak řečeno, "ukončit" s nimi federaci), které hostí urážlivé uživatele. To je nemyslitelné, pokud je celá síť jedinou „instancí“.

Dále má každý uživatel také schopnost zablokovat nebo ztišit vlákna, urážlivé uživatele nebo celé instance. To všechno znamená, že reakce na tyto uživatele může být doladěná k dokonalosti. Protože komunity ve Fediversu provozují své instance, záleží jim na tom, aby nedocházelo k urážení nebo diskriminaci, a přesně k tomu jsou pověřeni.

Lokální pravidla místo globální cenzury

Ideologie o nadřazenosti a trolling ze strany alt-right byly problém i ve Fediversu. Služby jako Gab se snažili stát jeho součásti a jednotliví škůdci zakládali účty na jiných instancích.

Byli však rozhodně odmítnuti kombinací lepších nástrojů moderace, jasnou představou komunit o tom, co je a co není na jejich instancích přijatelné, a nemilosrdností moderátorů a správců, kteří blokovali urážlivé uživatele nebo rušili federaci s problematickými instancemi.

Tato přednáška autora o technologiích a spisovatele a výzkumníka Dereka Caelina to celkem dobře shrnuje (a dodává data), doporučuji ji zhlédnut celou.

Teď jsou alt-right trollové a ti, kdo věří v nadřazenost bílé rasy, téměř všichni v rohu Fediversu, s nímž téměř nikdo jiný nemluví. Přestože to nezabraňuje takto zaměřené skupině mluvit nenávistně mezi sebou a svými instancemi (jako Gab), jsou izolování, což jim ztěžuje radikalizaci nových uživatelů a brání ostatní před potenciálními urážkami. Uživatelé si mohou samozřejmě vytvořit účty na jiných instancích, pokud se budou chovat podle pravidel.

A to navzdory tomu, že neexistuje ústřední orgán pro vymáhání pravidel. Ukázalo se, že málokdo rád mluví nebo sdílí platformu s fašisty.

Cesta kupředu

Místo toho, abychom se pokusili přijít s jediným centrálně stanoveným souborem pravidel – vnucovali jej všem a pak byli překvapení, když nevyhnutelně selže – je na čase si uvědomit, že různé komunity mají různou citlivost a členové těchto komunit lépe chápou kontext a mohou nejlépe prosazovat svá pravidla.

Na individuální úrovni se můžete připojit k Fediversu. Kolektivně bychom měli zbořit zdi mainstreamových sociálních médií, regulovat je a učinit monetizaci toxického chování uživatelů, které se přelévá do veřejného diskurzu, stejně obtížnou, jako vyhazování toxického odpadu do řeky.

Nakonec i monopolisté pomalu uznávají, že moderace v globální centralizované síti je nemožná a že potřebujeme více regulace. Možná by měli i ostatní.


Příspěvek byl publikován pod licencí CC BY 4.0.


More from Outputs – digital technology journal